„Celé Česko čte dětem“

přidáno: 11. 6. 2020 10:51, autor: Škola Šalounova
Protože se letos tato akce v naší škole nemohla uskutečnit, nemohli jsme pozvat nám známou osobnost, která by dětem předčítala, připravili jsme pro vás jinou formu čtení, kde někdo čte někomu. Poznáte, kdo komu čte? ……………………………………………………………………………………………

On seděl na polštáři s tlapičkou zavázanou a čekal, až se mu na ní udělá ten vřes. Čekal dlouho, vrtěl sebou všelijak, ale běhat nemohl, a proto mu ona začala číst pohádku o pyšné noční košilce. „To byla jednou jedna noční košilka a ta byla chudá. A protože byla chudá, neměla na sobě žádné červené. Ani modré, ani žluté, zelené nebo fialové proužečky, ani žádné vyšívání se čtverečky, hvězdičkami, kytičkami ani lístky. Byla jenom bílá, ale přitom byla moc hodná. A tak šla jednou na procházku a potkala jinou noční košilku… a víš, jak to dopadlo s tou druhou košilkou?

Znáš nerozlučné dvojice hrdinů? Komu si myslíš, že čte kamarád? Doplň, komu asi čte pan Spejbl ……………………….., komu čte Mach…………………….., komu čte Sněhurka…………………………………, komu Harry Potter…………………………., Vinetou……………………….., komu Ferda mravenec…………………………, Červená karkulka…………………………

A poznáš, z jaké knihy je tato ukázka?

… A tak si řekli, že půjdou do toho, a vlezli Kropáčkovi do pusy. A jak tam vlezli, viděli Kropáčkův velikánský jazyk, který nebyl pěkně červený a čistý, jak bývají normální jazyky, ale který byl naopak samý flek, a on-M. jí-Š. řekl: „Vidíš, jak to tady ti mizerové zřídili, to je chování, co? A Š. zkoušela ty fleky vydrhnout, jenže vtom začal Jonatán štěkat, M. a Š. se rozhlédli a strašně se lekli, protože viděli za sebou asi šest set osmdesát velikých bacilů, jak okusují Kropáčkovi mandle, jak si na nich pochutnávají a jak přitom příšerně mlaskají. Byl to hrozný pohled. ………………………………………………….

… Pan poštmistr se zamyslel a pak řekl: „Safra, to by šlo. Tak to zkuste , pane Kolbaba, když nám ten pan skřítek řekne, co v tom zavřeném dopise stojí psáno, poznáme třeba, komu to psaníčko patří.“ Tak té noci se dal pan Kolbaba zavřít na poště a čekal. Mohla být půlnoc, když slyšel takové ťapity ťap po podlaze, jako když myši běhají; a pak zase viděl skřítky, jak třídí dopisy a váží zásilky a počítají peníze s odkládají depeše. A když byli se vším hotovi, sedli si na zem a hráli s dopisy mariáš. V tu chvíli se pan Kolbaba ozval: „Brejvečír, páni pumprlíci.“ A za chvíli hrál pan Kolbaba se skřítky karty dopisy také. ………………………………………………………………

Děti se přitiskly k vratům a s napětím čekaly, co se bude dít. V hangáru bylo skoro šero, jen zadní okna propouštěla světlo. V koutech však zůstávala tma. „Tak, už vás mám, „ ozval se zvenku hlas dědy Kozelky, „až se vrátí pan Hejduk, vypráší vám kalhoty!“ Děda Kozelka pozoroval děti z okna vedlejšího domku. Když vešly do hangáru, rychle zavřel vrata a děti tam uvěznil. Měl radost sám ze sebe, jak pěkně hlídá. „Pan Hejduk,“ zašeptal Vojta. Pilot, který zkoušel nová letadla. Jaký to byl náramný člověk! A teď by měl Vojtovi vyprášit kalhoty? …………………………………………………………………….
Comments